alba uživatele oldrik
| oldrich-vesely.blog.cz |
23 alb,
10577 zobrazení
Považujte tato alba jen za jakýsi deník-skicák. Více na mém fotoblogu. Děkuji za Vaši návštěvu a komentáře, přeju hezký den a stále dobrou náladu. Jo, a pro lepší prohlížení kliknětě na F 11.
seřazeno podle data vytvoření
| oblíbení uživatelé
| oblíbená alba
| 60× oblíbenec
-
V zámeckém parku se konal sraz majitelů starých, amerických bouráků a to nešlo chybět. Jednak to nemám daleko a druhak - jsem nostalgik. Takže dámy pro tentokrát prominou, ale velký kluci si to snad užijou jako já. -
Je jich něco přes sto, některé obydlené, jiné opuštěné. Cesta lodí na ty vzdálenější trvá asi hodinu, ale stojí to zato - Burano, ostrov krajek, pohody a klidu, Giudecca, kam se dá kamenem skoro dohodit z nábřeží u San Marca, Lido, první mondénní italské přímořské lázně pro bohaté a krásné, Torcello, opuštěný a nejvzdálenější... -
Všem vám přeju hodně páry a klidnou, bezpečnou jízdu rokem 2012. Ať se vám daří! -
Když jsem dostal od svého přítele Miloše Šedivého pozvání na zahájení výstavy v Jičíně, nebylo co řešit. Miloš je kamarád, Vladimíra Komárka jsem měl a mám rád, Jičín je pěkné město a jako bonus k tomu počasí jako z prospektu. Nebudu se rozepisovat, konečně, je to na fotkách, ale fakt je, že málokdy se stává, že skutečnost předčí očekávání. Zde tomu tak jednoznačně bylo. Parádní výstava, spousty přátel a na závěr nás Miloš ještě pozval na oběd. A to si pište, že jsme ho nešetřili. A tak se stalo, že všechny smysly byly naplněny měrou vrchovatou.
VAROVÁNÍ: Vzhledem k tomu, že album je určeno převážně přátelům a zůčastněným, je možné, že vás to nebude bavit. Vstup proto na vlasní nebezpečí. -
Tak tohle jsou moje Benátky. Dorsoduro, San Polo a Santa Croce, to jsou ty nejautentičtější čtvrti Benátek. Zapomenuté uličky, kde skoro nikoho nepotkáš, oprýskaná omítka, tmavé dvorky, romantická zákoutí, trattorie kam chodí místní, galerie, zapadlé obchůdky, báječná káva, rybí trh s nezaměnitelnou vůní, kočky kterých je tady plno a o které je dobře postaráno, lodě a lodičky, lidi a lidičky, a vůbec, je tady božský klid. A když už tě z toho toulání bolí nohy, sedneš na chvilku do kostela, kterých je tady plno, nebo do hospůdky, kterých je tady taky dost. To podle momentální nálady, nebo stavu peněženky.
Strávil jsem tady začátkem září jen pár dní, ale už teď vím, že na tohle, přes tisíc let staré město, nikdy nezapomenu... Fakt, na mou duši, na psí uši.
Abych nezapoměl, klikni na F11, fotky budou přes celý monitor! -
Miluju Jizerky pro jejich nezaměnitelnou atmosféru, tichá, tajuplna, někdy až bizardní zákoutí a také proto, že jsem patriot. Žiju tady, tak se nedivte. A tak, i když focení v krajině není zrovna moje parketa, občas vás vezmu na malou procházku. Tu dnešní začneme v Hejnicích, kde je nádherná bazilika Navštívení Panny Marie. Čisté baroko. Pak přes Ferdinandov (učil zde svého času Jára Cimrman), po modré podél Malého Sloupského potoka na Malý Štolpich. A možná cestou i někoho potkáme... -
Do Caorle jsme připluli odpoledne a strávili zde několik příjemných chvil. Město vzniklo již dávno ve středověku jako rybářská osada. Rybolov tu funguje dodnes, o čemž svědčí jedna z největších rybářských flotil v Jaderském moři.
Historickému centru, kde je spousta malebných uliček, dominuje 50 metrů vysoká, kruhová zvonice, postavená v roce 1070. Hned vedle je impozantní románská katedrála San Stefano z roku 1048.
Na nábřeží,na konci kamenného vlnolamu, je pěkný poutní kostelíček Santa Madonna dell´Angelo. Je to kostel rybářů, kteří sem chodí prosit Madonnu o ochranu na moři.
Znaveni a uondáni jsme večer zakotvili v proslulé rybářské krčmě (chodil sem pít i Ernest Hemingway) a dali si smažené rybičky a lahvinku výtečného bílého. A v noci došlo i na romantickou procházku... -
V krásném prostředí Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova se konalo (ani nevím kolikáté už) setkání řezbářů. Od středy až do neděle tady parta borců za pomoci dlát, palic a dvou sudů svijanské 11 tvořila dřevěnou krásu. A že bylo na co koukat. Jó, kdo umí, ten umí. A my, co neumíme, jen tiše zíráme a malinko závidíme. -
Chalupa, kde žil a tvořil vynikající sochař a vlídný člověk Mojmír Preclík, je po jeho odchodu do nebeského ateliéru již mnoho let prázdná a opuštěná. A já jsem se musel smířit s tím, už nikdy nebudu mít možnost vzít za kliku, otevřít staré dveře a říct: "Dobrého dne přeju, Mistře."
Nikdy neříkej nikdy! Náhoda (?) tomu chtěla a já potkal člověka, který měl od chalupy klíč. A tak jsem jednoho dne vzal za kliku, otevřel staré dveře a řekl: "Dobrého dne přeju, Mistře..." -
Zvu vás na jedno z nejúžasnějších míst, do města, které vzniklo pomocí miliónů dřevěných kůlů zatlučených do bažin a zasypaných pískem, do města, kde nepotkáte ani jedno auto, neporazí vás motorka, ba ani kolo. Do města, kde nejmladší dům má 200 let a kde se zastavil čas. Do města, které jsem si zamiloval a kam se rád vracím. Ano, zvu vás na docela malou procházku po Benátkách.
Náměstím sv. Marka a kolem Dóžecího paláce to dáme svižným krokem, je tady na můj vkus moc turistů. "Moje" Benátky začínají kus dál. Úzké kanály, uličky, tichá zákoutí a zastrčené obchůdky, kavárničky, kde si můžete s místními dát třeba džbánek vína a jen tak sedět a poslouchat krásnou italštinu...
A všude kolem je něco, co se těžko popisuje. To se fakt musí zažít. -
Počasí si nevybereš. Zataženo, zima a opět jsem podcenil oblečení. A italské holky? Škoda mluvit, na nábřeží jsem zkusil dvě balit, ale vůbec nekomunikovaly, káči nafrněný. Ale možná, že jen nerozuměly česky :-)
Jinak Terst nemá s typickým italským městem mnoho společného. A jak by taky jo, když od roku 1382 až do r. 1919 tu byli pány Habsburkové. Rakouský vliv je velmi patrný hlavně v architektuře. Je zde plno paláců, honosných domů, divadel a velkolepých náměstí, jako například Piazza dell´Unita d´Italia. Ze tří stran obestavěné náměstí se otevírá k moři, kde kotví krásné velké plachetnice a na schodišti je několik zajímavých soch.
Pravděpodobně nejstarším kultovním místem je románský kostel San Silvestro (11. stol.), dnes je svatostánkem valdenské církve. Nejstarší památka na období vládnutí říše římské je brána Arco di Riccardo (1. stol. př.n.l.). Nejzajímavější je pahorek nad Terstem, kde jsou pozůstatky římského fóra. Nyní zde stojí katedrála San Giusto, která vznikla ve 14 stol. spojením dvou sousedních kostelů. Na úpatí pahorku jsou zbytky amfiteátru Teatro Romano (1. stol.). -
Do laguny, která se rozkládá nedaleko Caorle, jsme vypluli brzy ráno. Foukal studený vítr a občas zapršelo, kraťasy a tričko nebylo zrovna ideální oblečení. Ještě, že na palubě měli na zahřátí lahodnou grapu.
Laguna, to jsou tisíce hektarů rákosí a nepřehledná změť vodních kanálů, ticho, klid a rákosové chýše (casoni), které si po staletí stavěli místní rybáři. Tuto krajinu si zamiloval i slavný spisovatel Ernest Hemingway, který zde často pobýval u barona Raimonda Franchettiho, s nímž ho spojovala vášeň pro lov a hluboké přátelství. -
Nemám zimu rád, proto v tomto ročním období odmítám byť i jen otevřít okno, natož vyjít přes práh našeho domu. Pozvání na zahajení výstavy sochaře Olbrama Zoubka mě však donutilo tento můj tradiční obyčej zásadně přehodnotit. Jak jsem přežil 50 kilometrů jízdy autem zasněženou krajinou po zledovatělých silnicích si vůbec nepamatuju. Ale vůbec nelituju, neboť jsem se po mnoha letech opět setkal s vyjímečným výtvarníkem a moudrým člověkem. A po skončení vernisáže, při následném posezení v úzkém kruhu přátel s Olbramem Zoubkem, jsem úplně zapomněl, že mě ještě čeká stejně hrůzyplná cesta zpátky domů. -
Vždyť létat je tak snadné. Jen se nesmí spadnout na hubu. A když už se spadne, honem vstát a zkoušet znova. Ono to fakt stojí zato. Jo, a držím vám palce. -
Vyrazili jsme na kolování do Českého středohoří. Přespali jsme u kamaráda Miloše, výtvarníka, jehož atelier má krásnou, pohodovou atmosféru a tak jsem udělal pár fotek. -
Nejpestřejší ostrov v benátském zálivu je hustě obydlen a zdejší kanály lemují barevné domy. Burano je ostrov rybářů. Trpělivé ženy si krátily nekonečné dny čekání na návrat svých mužů výrobou nádherných krajek. Ráz uliček určuje kromě krámků s krajkami také množství tratorií, kde vám nabídnou lahodnou kávu, nebo džbánek dobrého vína. A hlavně, když vypadnou hlučný turisti, je tady všude úžasná pohoda a klid. Tak tady bych chtěl strávit podzim svého života. Umíte si to představit? Ostrov plný dychtivých žen a mezi nimi já, rentiér na odpočinku. Už se těším. Jen to neříkejte mé ženě, ta dobrá duše by mě to určitě chtěla rozmluvit. -
Mezi 5. a 6. stoletím vyrostlo na tomto ostrově kvetoucí město s více než 20000 obyvatel. S rozmachem Benátek však začal ostrov upadat, kanály se zanášely bahnem (chlapci zřejmě nestíhali) a malárie jen uspíšila úpadek Torcella. Dnes je ostrov téměř liduprázdný, žije zde sotva 50 lidí, kteří se starají o nádherné památky ranného křesťanství. Jeden z posledních kanálů vede ke dvěma kostelům, které jsou jakousi vzpomínkou na bývalou slávu. Katedrála Santa Maria dell´Assunta byla postavena v letech 639-1008. Skvostná apsidová mozaika Madony na zlatém pozadí patří k nejpůsobivějším v celém benátsku. Byzantský kostel Santa Fosca z 11. století má krásný sloupový portál. Na venkovních zdech jsou ukázky vzácných archeologických nálezů. Jako naprostý unikát je zde i mramorový trůn, na kterém sedával obávaný hunský vojevůdce a dobyvatel Attila, který v té době pustošil (huntoval) celou Evropu. -
Kousek za hranicema, v Německu, je pěkné město Pirna s bohatou historií. Založeno v roce 1200, pak nějakou dobu patřilo království českému, husité to radši ani nezkoušeli, Švédové ano a město poněkud vydrancovali, chvilku tu pobýval Napoleon, skladatel Richard Wágner zde začal psát svého Lohengrina, ... Na jedno město až dost. Ale je tady hezky, fakt. -
Několik fotografií z přípravy a vernisáže výstavy libereckého pábitele Luďka Roubíčka. Kromě mé maličkosti se autorsky spolupodíleli Helena Latislavová, Zdeněk Santner a František Eichler. Jak je jistě patrno, všichni jsme si to náramně užívali, zejména však sám Mistr. -
Přijal jsem pozvání knížete Rohana a navštívil zámek Sychrov, tedy vlastně jeho zahradu. Podzim, nádherné počasí, a volný čas, kterého mám jako doživotní rentiér poměrně dost, no řekněte, není to ideální kombinace?
komentáře
nebo přihlásit
přidat komentář